Jdi na obsah Jdi na menu
 


TŘEBOŇ 2019

25. 7. 2019

Letos padla volba na město Třeboň. Příprava byla pečlivá. Výběr dopravy jasný – vlak. Výběr pamětihodností, studie města, ...zkrátka zbývalo jen vyrazit. Cesta vakem českých drah je vždy dobrodružná. Nikdy nevíte, zda pojede, stihnete ho, jaké bude mít zpoždění a už vůbec ne, zda najdete místo. Neriskovaly jsme a rovnou vpluly do první třídy. Je to sázka na jistotu.

Už z okýnka vlaku vypadala krajina hezky. Od nádraží asi 5 minut jsme nalezly Apartmány Radka, které se měly stát na týden naším domovem. Uvítala nás bodrá paní Radka. Ihned jsme se tam cítily jako doma. Žádný pocit, že by mohl být cokoliv problémem. Když jsme do apartmánu vstoupily, nadchl mě. Jednoduché, vkusné, prostorné, čisté a plně vybavené. Musím říci že to byla láska na první pohled.

Vybalily jsme a vydaly se na průzkum. Hlavní náměstí vzdálené asi 5 minut chůze... Masarykovo náměstí obklopené měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty je přirozeným centrem města. Spadá pod městskou památkovou rezervaci – a právem. Celé náměstí je obklopeno hospůdkami, restauracemi, cukrárnami a obchůdky s oplatkami a suvenýry. Jednou za hodinu projede vláček Teboňáček – místní atrakce ale hlavně dopravní prostředek, kterým se dá z centra pohodlně dopravit do lázní Aurora, k rybníku Svět a Kempům.V Kraji rybníků a ryb jsme nesměly vynechat nějaké rybí jídlo. Ani jedna z nás ryby nemusíme, ale toto byla nutnost. Ve zbrusu nové restauraci s poetickým názvem "Harmonie" jsme si tedy objednaly Sumčí řízečky. No, nejsme zrovna rybí nadšenci a tak jsme braky jako nesporný klad, že je to poživatelní. Sem tam kůstka (otázka je zda to byl sumec). Navštívily jsme také infocentrum, abychom mohly rozeslat pohlednice z dovolené

do všech světových stran.

V NEDĚLI jsme vyrazily už na plánované výlety. První zastávkou byl Dům Štěpánka Netolického. Nachází se v historickém jádru města na Masarykově náměstí. Je v něm stálá interaktivní vzdělávací expozice, která je věnována Třeboňskému rybníkářství. A konkrétně dědictví a osobnosti rybníkáře a stavitele Štěpánka Netolického. Nacházejí se zde také jedinečné galerijní prostory, které se využívají ke krátkodobým výstavám. Dům jako takový má nejvzácnější klenbu z třeboňského loubí a nádherný sál s renesančními nástěnnými malbami sedmi svobodných umění, můžeme si zde prohlédnout také stavební prvky typické i pro další domy na náměstí – podloubí, mázhauz, gotické sklepení, průjezd do dvora, pavlač na krakorcích, hospodářskou budovu a studnu, společnou vždy dvěma sousedícím domům. Svůj název získal dům po slavném majiteli, rybníkáři a staviteli Zlaté stoky a městského opevnění Štěpánku Netolickém Dnes je zde Centrum Třeboňského rybníkářského dědictví. V expozici rybníkářství můžeme odhalit tajemství stavby rybničních soustav a umu starých rožmberských rybníkářů. Aktuálně jsme navštívili výstavu AnimaCZe po roce 89, kterou připravil Mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií, mapuje uplynulých třicet let české animace. Po zlomovém roce 1989 nastává v tuzemské kinematografii zcela nová éra. I animace pochopitelně zažívá složité období. Razantně se mění produkční i distribuční podmínky, ale objevují se i nové tvůrčí možnosti. A také úspěchy. AnimaCZe po roce 89 je první výstavou, která uplynulé tři dekády podrobněji rekapituluje. Přináší zprávu o novodobých milnících naší animované tvorby, kterými se staly celovečerní filmy, úspěšné televizní seriály a především snímky krátké a studentské. Kromě komplexnější reflexe je cílem výstavy také relativizovat obecně rozšířenou představu o „konci zlaté éry“ či o tom, že česká animace za posledních třicet let žádných úspěchů nedosáhla. Mě osobně výstava dala nahlédnout do tajů rybníkářství a geniality našich předků, kdy s minimem nástrojů a techniky dokázali maximum, o kterém se nám ani nezdá.

Po této návštěvě bylo třeba spláchnout něčím sladkým. A tak jsme se vydaly do muzea a galerie Třeboň v marcipánu. Představuje dějiny města, historické osobnosti, pověsti a příběhy zpracované do marcipánových modelů, které osloví malé i velké. Návštěvníci zde získají zajímavé informace o historii marcipánu a o jeho výrobě. Součástí objektu je i tvořivá dílna pro děti, kde si mohou vytvořit vlastní modely. Čokolaterie nabízí pralinky vlastní výroby, výbornou kávou a chutné zákusky.

V PONDĚLÍ Jsme dopoledne hledali poštu, takže jsme obešli jádro Třeboně. Odpoledne se konala jediná možná prohlídka Divadla J.K.Tyla. Jen málo českých měst se může pochlubit tak starou a bohatou divadelní tradicí jako město Třeboň. Historie divadelnictví v Třeboni začala již v polovině 16. století hrami na biblické náměty ve zdejším klášteře. Za posledních Rožmberků se provozovalo divadlo na zámku. V 18. století ve městě hráli kočovné společnosti i ochotníci z řad měšťanů a zámeckých úředníků. Útroby moderního foyer skrývají vchod do nádherného historického interiéru empírového divadla s překrásnou malovanou oponou, která je nejstarší funkční v zemi. Samotná budova tu stojí již od roku 1833 a patří k nejstarším měšťanským divadlům vůbec. Jméno nese po slavném českém dramatiku a herci J. K. Tylovi, který zde hostoval v letech 1852 a 1856. Na třeboňských prknech vystoupily i takové osobnosti českého a světového umění jako Otylie Sklenářová-Malá, Jindřich Mošna, Otakar Ševčík, František Ondříček, Jan Kubelík, Antonín Dvořák a Ema Destinnová. Na prohlídku se nás sešlo 51, což byl dle slov průvodkyně letošní rekord. Měli jsme možnost nahlédnout do zákulisí, spustit původní historickou oponu, posedět v královské loži a nahlédnout do šaten herců. K divadlu patří také scéna loutkového divadla která je s činoherním divadlem propojena chodbou. Zajímavé na této scéně je skládací hlediště. To umožňuje využít sálu i na jiné účely. Po divadle se Lucka vydala šplhat na Radniční věž . Nejkrásnější vyhlídky do zelené a modré krajiny a Třeboň jako na dlani nám ze svého ochozu nabídne 31 m vysoká čtyřboká radniční věž. Je symbolem a dominantou města už po staletí. V roce 1638 byla jako součást staré radnice přestavěna vlašským mistrem stavitelem Jakubem Corabellem. Sama historická budova staré radnice zde stojí od roku 1566 a ukrývá svůj původně renesanční půvab pod přestavbou z let 1808–1820. Dodnes jsou však patrné fresky Salomona Gottfrieda Joba s erby – rožmberským, schwarzenberským a městským. Konšelé už na staré radnici nezasedají. V přízemí je dnes umístěno Turistické informační centrum. Na budově staré radnice se nalézá původní pamětní deska se jmény padlých třeboňských legionářů. Ve výklenku v průjezdu pod radniční věží stojí za pozornost zachovalý unikát – dvojitá kamenná nádoba o velikosti korce (99 l) a věrtele (24,5 l) s vytesaným datem 1556 a znakem pětilisté růže. Používala se k přesnému odměřování hospodářských produktů na třeboňském rynku, stejně jako váhy z konce 18. století, které jsou umístěny naproti..... Já jsem se na rozdíl od Lucinky přesunula naproti do cukrárny Jadran. Kdo vstoupí neprohloupí, ale je možné že také už zpět neprojde dveřmi. Vynikající čerstvé křehké dorty, úžasné zmrzlina po které by jste se ulízaly a poháry!!!! Cukrárnu vlastní nějací makedonci, ale co je mi do národnosti, když se cpu dortem. Potom už následovala procházka do "Akvária" - v Krčínově domě. Jakub Krčín byl nejznámější z Českých rybníkářů. To mě trochu zklamalo. Půl exponátů byly vycpané ryby a prostor docela malý. Nicméně miluju sklepní klenby a tak to mě usmiřovalo. Pokračovaly jsme do Muzea Jana Žižky Expozice muzea je rekonstrukcí Žižkova života od narození s málo známými zjištěními i souhrnem jeho vojenské strategie a válečného umění. V nabídce muzea je také dárkový sortiment středověkého nebo kraklovaného skla a upomínkové předměty pro děti. V expozici se dozvíte informace, které o Janu Žižkovi možná nevíte - o jeho životě jako manžela a otce, o geniální vojenské strategii a další zajímavé věci. Dále zde můžete vidět originály rekvizit, které hrály v památném filmu Otakara Vávry "Jan Žižka" z roku 1955. Můžete si zde sáhnout na originály filmových zbraní z pohádek nebo historických filmů a vyfotit se s nimi. Tahákem je například helma krále Kazisvěta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele.Najdeme zde ale i zahraniční produkce. Oceňovala jsem vědomosti a výklad mladého průvodce. Nutno ale podotknout, že cena byla nepřiměřena expozici. Drahou jí snad dělali jen ty originály zbraní.

Pak už hurá do bytečku a odpočívat

 

V ÚTERÝ

Jsem zkušené turistky a tak víme, že pokud jsme kdekoliv brzy ráno je šance, že ta nebude moc lidí a vůbec žádné děti. Když jsme se tedy chtěly vydat dobýt zámek Třeboň nařídily jsme si budíka. Plán se podařil. Byly jsme v první výpravě na a nebylo nás mnoho a žádné dítě. (hurá). Prošly jsme dva okruhy. Třeboňský zámek patří k největším zámeckým komplexům v Čechách. Na začátku panský dvorec, později přestavěný na kamenný hrádek, poprvé zmiňovaný roku 1374. Známý je především jako poslední sídlo Rožmberků. Petr Vok zde soustředil úctyhodnou uměleckou sbírku, rodový archiv i rozsáhlou knihovnu. Mezi významné majitele patřili i Schwarzenbergové, kteří si zvolili na konci 19. století zámek v kraji rybníků za svou vánoční rezidenci. (kam také jinam na kapra) Svým návštěvníkům dnes zámek nabízí tři prohlídkové okruhy. Do doby Rožmberků se přeneseme na prohlídkové trase Rožmberské renesanční interiéry, při návštěvě soukromých schwarzenberských apartmá na vás dýchne monumentalita baroka, střízlivost empíru i hravost historizujících slohů. Třetí zámecká prohlídková trasa vás v letních měsících zavede do podzemního obranného systému, kasemat a bašt, do konírny a psí kuchyně. Na velkém nádvoří je ještě spousta pozoruhodných míst,například Schwarzenberský sál, kde se konají svatby, koncerty a divadelní, taneční a šermířská představení. U východní zámecké brány do Krčínovy ulice visí pamětní deska Johanna Georga de Hamilton, bravurního malíře proslulého olejomalbami s loveckými náměty a dokonale přesnými portréty koní a psů. Ve východním křídle u brány bydleli v letech 1586–1589 také slavní angličtí alchymisté John Dee - (narozený 13. července 1527, Londýn, Anglie - zemřel v prosinci 1608, Mortlake, Surrey v Londýně]), anglický matematik, přírodní filozof a student okultismu.Vystudoval na dvou předních univerzitách v Oxfordu a Cambridge. S ním přišel i Edward Kelly, který o sobě tvrdil, že rozmlouvá s anděli a Dee mu uvěřil a učinil z něj svého společníka a médium pro své seance.

V únoru 1584 odcestoval Dee s celou svou rodinou a také Kellym do polska, Po měsíci pobytu odjeli do Krakova a poté do Prahy, kam dorazili 9. srpna 1584. Zde je uvítal věhlasný přírodovědec a císařův osobní lékař Tadeáš Hájek z Hájku, který je ubytoval ve svém domě. Na jeho přímluvu získali audienci u císaře Rudolfa II. John Dee ale císaře nijak nezaujal a tato první audience byla také poslední. Nedlouho po této audienci byl Dee obviněn z čarodejnictví a tak oba utekli do polska a následně do dolního saska. O tři měsíce později se usadili na dvoře jihočeského velmože Viléma z Rožmberka. Kelly zde stále zdokonaloval své alchynmistické kousky a triky a brzy získal přízeň hostitele. Samozřejmě se o tom doslechl císař a tak Kelly žil sřtídavě v Praze a Třeboni a sloužil oběma pánům. Vraťme se ale k exteriéru zámku. Nejkrásnější ozdobou velkého nádvoří je kamenná kašna. Byla zhotovena v roce 1712 podle návrhu mistra českého baroka Pavla Ignáce Bayera. V průvodcích se dočtete, že se na ní objevuje motiv ze schwarzenberského znaku, hlava Turka, jemuž havran vyklovává oči. Jiné prameny uvádějí, že je to alegorie zkrocení přírodních vodních sil, které symbolizuje divoký pták svazující čtyři prameny vlasů čtyř chrličů. Na mě osobně zámek působil velmi ponuře. O to víc mě zaujal park, který je rozsáhlý a krásný. Hned vedle zámku (lépe řečeno jeho součástí) je Dům přírody Třeboňsko. Dům přírody Třeboňska je návštěvnickým centrem chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko a součástí sítě Domů přírody v České republice. Nachází se v západním křídle zámku a poskytuje informace o přírodě, naučných stezkách a turistických zajímavostech v krajině Třeboňska. Interaktivní stálá expozice „Krajina a lidé“ seznamuje s historickým vývojem zdejší krajiny, s dílem renesančních rybníkářů, s příběhem léčivé slatiny a třeboňského lázeňství, a především s výjimečným přírodním bohatstvím Třeboňska. Přírodu Třeboňska jako na dlani mají návštěvníci v největším sále expozice, kde uvidí typické biotopy zdejší krajiny – rybník, rašeliniště, říční meandr a les s jejich obyvateli. Ve videosále mohou návštěvníci zhlédnout filmy Rok v krajině mokřadů a Rybářův den. První z nich představuje přírodu Třeboňska v průběhu čtyř ročních období a při druhém stráví den s rybáři při výlovu rybníka. Každá z místností expozice má také vlastní videokiosek s doplňujícími informacemi k jednotlivým tématům. Expozice nabízí i zábavně-naučné aktivity pro návštěvníky všech věkových kategorií a na děti se těší maskot a průvodce třeboňského Domu přírody – dubový skřítek Milda Dubulík. Skřítka jsme nepotkaly, ale musím říct že expozice je super. Hlavně pochopíte stavbu rybníku, poznáte živočichy žijící na Třeboňsku. Pak už nám zůstal poslední cíl toho dne – Schwanzenberská hrobka. Procházka kolem rybníku Svět a za ním se nachází úchvatná stavba honosné hrobky rodu. Je jednou z architektonicky nejpozoruhodnějších staveb v Jižních Čechách. Byla vystavěna v nádherném anglickém parku na břehu Rybníka svět. Nechala ji postavit kněžna Eleonora s manželem Janem Adolfem I. Původní projekt Friedricha Schmidta upravil knížecí stavitel Damasius Deworetzky. Výstavba s vybudováním složitého systému odvodnění vlastní hrobky, zapuštěného pod úrovní terénu, probíhala v letech 1874 až 1877. Novogotická dvoupodlažní hrobka má tvar pravidelného osmiúhelníku. V kapli Božského Vykupitele se nachází novogotický oltář z bílého pískovce a istrijského mramoru. V kryptě hrobky je uloženo 26 rakví s ostatky členů rodu Schwarzenbergů. Pro své romantické prostředí a výbornou akustiku je kaple vyhledávaným místem ke konání koncertů. Rozhodně stojí za to jí navštívit. Procházkou kolem rybníka zpět jsme den uzavřely. Vydaly jsme se na pozdní oběd, nebo časnou večeři a vybraly jsme restauraci s poetickým názvem "U Kamené studny", Na smažáku snad nikdo nemůže nic zkazit, ale obsluha a rychlost nás totálně odrovnala.

VE STŘEDU

Řekli jsme si že si uděláme pohodový den, a ač jsme to původně i odmítly, vydaly jsme se na okružní jízdu  vláčkem Třeboňáčkem. První jsme nechaly ujet, protože byl plný. Místo toho jsme se šly podívat nejdřív do blízkého Muzea a Galerie Třeboň. Třeboňské muzeum a galerie nabízí návštěvníkům stálou expozici Příběh města Třeboně v osmi staletích, která vypráví o historii města, jeho obyvatelích, církevních památkách i školství. Velice ochotná paní nás dokonce vyfotila ve školních lavicích, která známe už jen z filmů pro pamětníky. Stihly jsme to akorát na další vláček Třeboňáček. Díky tomuto turistickému dopravnímu prostředku jsme poznaly víc Třeboň, rybník Svět, Campy, lázně Aurora a parky kolem rybníka Svět. A bylo to bezbolestné. Krajina i město je nádherné. Nejvíc nás uchvátila plocha rybníku. Když si člověk uvědomil za jakých jednoduchých takřka primitivních podmínek tyto rybníky a "Zlatá stoka" vznikaly, musíme před předky smeknout. Odpoledne jsme si chtěly dát pauzu a tak jsme jen navštívili restauraci Beseda, kde jsme si daly vynikajícího vrabce se zelím a vepřovým na liškách. Obsluha ochotná, milá, profesionální – jak má být. Završila jsem to zmrzlinovým pohárem v nám již známém Jadranu. Po takové hostině je jasné, že jsme se už jen odkulily domu.

VE ČTVRTEK

Hned ráno jsme vyrazily na první plavbu kolem "Světa". Lidí bylo málo a tak jsme měly spodní palubu a příď jen pro sebe. Ideální na focení, a klid a rozjímání. Mimochodem jistě jste pochopily, že jsme se nevydaly z ničeho nic poznávat cizí kraje od Indie po Aljašku... Ne, jen jsme si obepluly rybník Svět. Zajímavostí bylo, že paní, co na lodi dělala "plavčici" při této plavbě myla ZVENKU okna. Balancujíc na tenkém rámu lodi to byl dost odvážný počin. Když jsme přistávaly, děkovaly jsme za nápad, že jsme šly tak brzy. Dav dětí co stál na molu a čekal na svou plavbu nás hnal vysokou rychlostí dál. Tento den jsme vynechaly restaurace, nakoupily jsme si a napapaly se doma. A je tu předposlední den.

V PÁTEK

Jediný cíl dnešního putování byla Vodárenská věž. Galerie buddhistického umění ve vodárenské věži od významného českého architekta Jana Kotěry je technickou památkou, uměleckou galerií a rozhlednou - tři mimořádná překvapení a netradiční propojení dvou světů na vás čekají v jediné věži v Třeboni Na Kopečku. Věž, která pochází z roku 1909, je vysoká 32 metrů a díky své výšce poskytuje daleké výhledy do kraje. Autorem architektonického řešení byl významný český architekt Jan Kotěra. Původně se do věže voda čerpala z 10 m hluboké studny benzínovým čerpadlem a k zásobování města pitnou vodou sloužila do roku 1966. Objem vodojemu v horní části věže činí 300 m3. Dnes je věž evidována jako stavební kulturní památka. Od roku 2012 se v rekonstruovaném objektu nachází Galerie buddhistického umění se stálou expozicí tradičního buddhisticko-lámaistického (vadžrájánového) obrazového umění Mongolska, Tibetu a Číny. O rekonstrukci vodárenské věže i o vznik unikátní expozice se zasloužil třeboňský rodák Milan Klečka. Jeho sbírka cca 140 artefaktů byla vytvořena za pomoci největšího mongolského kláštera Gandančenling v Ulánbátaru, jediného kláštera v Mongolsku fungujícího v období komunistického režimu. Od roku 2017 je část sbírky s celkem 39 malbami majetkem Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. V sousedním areálu založil Milan Klečka Asijské kulturní centrum, které realizuje kulturní, vzdělávací, vědecké a společenské programy. Volně přístupná je „Zahrada soucitu", meditační park se sochou ženského bódhisattvy uzdravení a soucitu Kuan-jin a památníkem věnovaným obětem 2. světové války. Budova vodárenské věže je v majetku města a provoz Galerie buddhistického umění včetně prohlídek a doprovodných programů zajišťuje Turistické informační centrum Třeboň.

POSLEDNÍ JÍDLO jsme si daly v restauraci u Bílého Koníčka. Společně jsme snědly panenku (vynikající) se švestkovou omáčkou a kapří hranolky co nám všichni doporučovali. No, Kapr nebyl špatný, neměl kosti, ale prostě ryby zas tak 20 let nemusím. Na závěr jsme navštívily Jadran a zakončily zmrzlinovým pohárem a koktejlem. Užily jsme si to maximálně, viděly spoustu věcí.

SOBOTA

A byl den odjezdu. Rozloučily jsme se s apartmánkem, co nám byl domovem, s paní Radkou, s Třeboní a šly na vlak. Kolaři... všude kolaři. Neberu jim jejich zálibu, ale vadí mi jejich bezohlednost. Vlak měl připojený vagon na kola, ale všichni se s koly rvaly do vagonu. Bezohlednosti jsem si užila i ve městě . Několikrát mě málem sejmul cyklista na náměstí a na stezkách kam měli zakázaný vjezd. Takže kromě kuřáků jsem alergická ještě na cyklisty. Klid. Jen ty neukázněné, což se jistě netýká TEBE. Vezouc se z Veselého nad Lužnicí první třídou, dobraly jsme se domova. A to je vše o našem letním týdenním putování. Tak zase za rok..... no možná u dřív, kdo ví.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Holka jak ty to děláš?

(Květa, 25. 7. 2019 14:28)

Pavli první mě zaujalo jak podrobně a s humorem sobě
Vlastním máš vše do podrobna zachyceno.
Člověk má pocit jakoby tam byl...
Zvědavý dotaz

Re: Holka jak ty to děláš?

(Květa, 25. 7. 2019 14:30)

A teď ten dotaz

Re: Re: Holka jak ty to děláš?

(Květa, 25. 7. 2019 14:31)

Máš takovou paměť a nebo si děláš
Průběžně poznámky?

Re: Re: Re: Holka jak ty to děláš?

(Glorča, 25. 7. 2019 17:19)

To je jednoduché. .... kamarádka má výbornou paměť. Co nevim já -a to je většina- to mi napovi.

Třeboň

(Fantomka, 25. 7. 2019 11:49)

Krásně napsáno, výstižně popsáno, co víc k tomu dodat?..snad jen to, že ryby taky nesnáším, s kolaři a jiným hmyzem mám též ,, výborné" zkušenosti, Jan Žižka byl především lapka a dryáčník, než se dal ke kališníkům..měly by se nejspíš přepsat dějiny :) jinak pěkné..a co kočička?..tu jste holky nechaly doma???? P.S...moji maličkost jako kuřáka ale snad nepočítáš mezi lidi, k něž máš alergii..nebo joo? Tak přeju krásný den a páááááá Slávka

 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< květen / 2022 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 57565
Měsíc: 1714
Den: 45