Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vojenské pevnosti Náchodska

VOJENSKÁ PEVNOST DOBROŠOV

Tvrz Dobrošov byla součástí plánu výstavby dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, otočné dělostřelecké věže, minometné otočné věže a vchodového objektu. Stavba začala v roce 1937 a práce rychle postupovaly, ale v roce 1938 byly definitivně zastaveny. Zůstalo tak u stavebního dokončení pouhých tří objektů – pěchotních srubů N-S 72 Můstek a N-S 73 Jeřáb a dělostřeleckého srubu N-S 75 Zelený. Za dobu prováděných prací bylo vyrubáno 1750 metrů spojovacích chodeb a 750 metrů podzemních prostor, kterou vedou v hloubce 20 – 39 metrů pod povrchem terénu. Srub Jeřáb dokonce využili roce 1940 okupanti k natáčení válečného týdeníku, jehož součástí byla ukázka dobývání Maginotovy linie. Ta, jak známo, byla pevnostním systémem Francie a posloužila jako vzor pro vybudování dalších pevnostních systémů, především československého opevnění.

Srub Zelený byl dokončený po vyhlášení mobilizace. Protože dělníci, kteří se podíleli na jeho výstavbě, byli odveleni ke svým útvarům, v pracích pokračovali vojáci strážních útvarů a osádky blízkých pěchotních srubů. Výsledkem byl mohutný dělostřelecký bunkr. Střílny srubu zabavil Kovošrot. Ačkoliv byl stavebně dokončen, nikdy se nedočkal osazení plánovanými pancéřovými zvony ani výzbrojí, na rozdíl od střílen pro 100 mm houfnice. Střílny sice přečkaly okupaci, ale přesto je zde dnes neuvidíte. V padesátých letech je totiž vytrhal podnik Kovošrot a to bez dohody s armádou. Památkou na budování srubu je několik betonových sloupů, které sloužily k upevnění betonářské plošiny. Po dokončení měly být odstraněny, aby nebránily výstřelu, ale k tomu nikdy nedošlo. Srub Zelený je dnes součástí Muzea čs. opevnění a vstupuje se jím do podzemí tvrze. V patře si můžete prohlédnout nainstalované makety houfnic, vyrobené pro film režiséra Otakara Vávry „Dny zrady“, který byl natáčen na tvrzi Hanička.

NS-72 - MŮSTEKUmístění na nejvyšší kótě - Oboustranný objekt o kubatuře 3100 m3 betonu byl vybudován ve IV. stupni odolnosti na nejvyšší kótě v okolí. Vzhledem k umístění bylo pro něj počítáno s dělostřeleckým pozorovacím zvonem, kterého se ale tak, jako mnohé podobné objekty, nikdy nedočkal. Za okupace objekt přišel nejprve o ocelové střílny. V roce 1943 se při cvičení stal cílem postřelování speciálními střelami Röchling, které patřily k tajným zbraním Třetí říše. Tyto střely dokázaly přímým zásahem prorazit sílu 3,5 m pevnostního železobetonu, nebo několik desítek metrů nadloží a zasáhnout pevnostní prostory pod zemí.  Cvičení proběhlo za přísně utajovaných opatření a o jaké střely šlo, zjistilo se až v roce 1993. Zbytek jednoho Röchlingu je dodnes k vidění zaseknutý v týlové stěně srubu. Můstek je důležitou součástí Muzea československého opevnění.

NS73 – JEŘÁB Plné realizace dočkaly jen tři objekty Opevnění měly tvořit dva pěchotní a dva dělostřelecké sruby, otočná dělostřelecká věž, minometná otočná věž a vchodový objekt. Vzhledem k definitivnímu zastavení prací v roce 1938 byly ale dokončeny jen tři z objektů, mezi nimi i pěchotní srub Jestřáb o kubatuře 3808 m3 betonu. Vzhledem k výtečnému výhledu do údolí Metuje bylo u něho počítáno s osazením pozorovacího zvonu, který by řídil palbu dělostřelecké baterie umístěné v objektu N-S 75 Zelený. K umístění pancéřového prvku však nikdy nedošlo. Za okupace srub přišel o střílnu na levé straně a její podobu dnes přibližuje maketa s houfnicí. Je také známo, že němečtí okupanti si tento objekt vybrali pro natáčení dokumentu o dobývání Maginotovy linie. Z důvodu nedostatečného připravení zde byla nasazena v září 1938 jen prozatímní posádka v počtu 25 mužů. Přebývala doslova v „polních podmínkách“ a to při pouze improvizovaném vyzbrojení srubu. Po Mnichovu zde zůstal jen strážní oddíl. Z této doby se dodnes uchovaly na stěně ubikace kresby, včetně nedokončeného jmenného seznamu osádky.

NS 82 -BŘEZINKA Srub je železobetonovou pevnostní stavbou z roku 1937. Byl osazen dvěma pancéřovými zvony – čtyřstřílnovým pro těžký kulomet a třístřílnovým pro lehký kulomet a byl velmi dobře maskovaný. Stěny pokrývaly kamuflážní barevné omítky, na okraji stropní desky byly háky pro zavěšení maskovacích sítí a celý strop pokrývaly drny. Srub tak zcela splýval se zatravněným valem zemního zásypu čelní stěny. Po obou stranách před hlavními střílnami je Diamantový příkop hluboký 3,2 m a široký 1,5 m, jehož úkolem bylo znemožnění přístupu nepřítele ke střílnám, zabránění zasypání střílen zeminou vyhozenou výbuchem granátů a sběr prázdných vystřelených nábojnic. Březinka je nejkompletněji zrekonstruovaným srubem opevnění východních Čech. Za citlivou prací stojí Klub vojenské historie, který uvedl objekt do původního předválečného stavu. Výsledek je poměrně přesným obrázek toho, jak by srub ve své ideální podobě měl vypadat. Můžete tu vidět veškeré vybavení, jedinou zachovalou funkční filtrovnu v České republice a výzbroj včetně protitankového kanónu. Prohlídku pevnostního srubu N-S Březinka doplňuje expozice v sousedním objektu srubu N-S 81 Lom, která se týká československého opevnění.

KAHAN III Betonáž oboustranného dvoukřídlého objektu, jehož osádku tvořilo 35 mužů, si vyžádala 1895 m3 železobetonu. Srub byl osazen dvěma pancéřovými pěchotními zvony. O ně, stejně jako o střílny protitankových kanónů, však za okupace jako většina takovýchto objektů přišel. Vše bylo násilně vytrženo a zmizely i některé zbraně. Objekt srubu se stal součástí plánovaného projektu protiatomového úkrytu, jehož přestavba započala zkraje roku 1986. Úkryt měl mimo jiné zajišťovat zálohu náhradního zdroje elektrické energie potřebné pro telekomunikační a spojovací účely v období války. Projekt, který financovalo tehdejší Federální ministerstvo vnitra, nesl krycí název Kahan III a byl přísně tajný. Vedle tohoto objektu byly do plánu zařazeny také dva sruby vzdálené asi300 m, které měly plnit roli rozvodny a zázemí pro hlavní vedení Kahanu III. V roce 1991 byly práce dočasně přerušeny, ale k jejich znovuobnovení již nedošlo. Do doby, než Klub vojenské historie obdržel nabídku na pronájem srubu, objekt chátral a za přispění různých nenechavců přišel o valnou část zařízení. Kahan III je dnes přístupný veřejnosti a můžete tu vidět například částečně funkční strojovnu, většinu technického vybavení, expozici věnovanou studené válce a okrajově také výstavbě části opevnění z roku 1938.

Navštívila jsem dva objekty i s prohlídkou uvnitř a jeden jsem čekala venku, protože přes 400 schodů mě odradilo od návštěvy. Objekty které jsem viděla mě ale dostaly. U Kahanu III to bylo o to zajímavější, že průvodce dokázal vše vysvětlit, že jsem to pochopila i já jako laik. Součástí je i autentický depozitář z dob totality. A opět mě vrátil do dětství a mládí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 102514
Měsíc: 4109
Den: 63