Adéla ještě nevečeřela 24.4.2009

Jako vždy jsem šla do divadla se smíšenými pocity. Jak mám jít na něco, co bylo "dokonale" vytvořeno jinde...jsem trochu nervozní z toho, že budu znechucena. Nutno říci hned na úvod, že u tohoto představení se tak nestalo. Na rovinu říkám, že jsem byla naprosto okouzlena. Dlouho jsem se tak nepobavila a od srdce nezasmála. Vtip a profesionální zručnost s jakou byla Adéla z filmového kotouče přenesena na prkna divadla Brodway mě ohromila.

Moc se mi líbila Adéla jako taková - její růst. Od "malého" kvítka k velké masožravce. Podle mě to byl hodně šťastný nápad. Zvláště její velké rozměry a choreografie dospělé Adély byla potěchou pro oko.

Výběr hlavních protagonistů po zveřejnění mě nic moc neříkal, ale musím přiznat, že na nejednoho z účinkujících jsem musela upravit názor. Trojice Langmajer-Vondráček-Bernáth mě naprosto okouzlila. Pan Langmajer mě překvapil i svým hlasem a tanečním nadáními skvělými grimasami - vůbec celým svým pojetím obávaného zloducha. Troufám si říci, že i mistr Kopecký by se na představení bavil. Petr Vondráček byl další "můj objev". Pana Bernátha si nepamatuji, že bych viděla někde jinde, ale na svůj výkon může být rozhodně hrdý. Naprosto mě odrovnala píseň "Praha je štamgastů ráj" i jazykolam, který bez sebemenšího zaškobrtnutí pan Bernáth i pan Vondráček zvládli naprosto bezchybně. Hluboce před oběma pány smekám.

V neposlední řade ještě vzpomenu paní Norissovou, protože v roli Květušky neměla chybu. Hloupoučká blondýnka, naivní, dětská, nevinná ale v písni Láska je akrobat ukázala, že čertík v jejím těle je stále v pohotovosti.

Krásné jsou na písních i mírné parodie na hity ze sesterských muzikálů Divadla Brodway a Hybernie. Jinými slovy.... tohle představení rozhodně doporučuji. Zapomenete na starosti a rozhodně odejdete ze dveří divadla o hezké pocity bohatší. A rozhodně může stát divadelní Adéla se stonky hrdě vztyčenými vedle své filmové sestry.

NICK CARTER slavný americký detektiv
Petr Vondráček

KOMISAŘ JOSEF LEDVINA pražský policista
Juraj Bernáth

RUPERT VON KRATZMAR šílený vědec
Jiří Langmajer

ALBÍN BOČEK gymnasiální profesor ve výslužbě
Stanislav Zindulka

KVĚTUŠKA profesorova vnučka
Zuzana Norisová

KOMORNÍK VON KRATZMARA
Zdeněk Dušek

HRABĚNKA THUNOVÁ
Kristýna Bastienová

BARON FRANZ VON KAUNITZ policejní ředitel
Petr Štěpánek

DÍVČÍ PĚVECKÉ TRIO
Zdenka Trvalcová, Markéta Procházková, Vanda Konečná

BIANCA NERA krasavice jižního typu
Vanda Konečná

ADÉLA zpívající exotická květina (loutka)
Monika Absolonová

3M - 7.3.2009

Asi tahle zkratka nemilovníkům muzikálu mnoho neřekne, ale muzikálovci vědí, že se jedná o muzikál pana Michala Davida otextovaného Lou F.Hagenem a Michaelem Čechem - Tři mušketýři. Už se začínám stydět, ale sem tam se mi opravdu nepovede dostat na představení dříve než na derniéru, kdy mě trochu zatlačí čas. Tohle byla "derniéra" z jiného důvodu. Naposledy jsme měli možnost vidět v roli lorda Buckinghama Tomáše Bartůňka. Je smutné že o jeho skvělý hlas muzikálová scéna nejeví zájem. Možná je dobře, že jasný bas bude znít už jen na náročnějším poli opery. I zde, kde se příběhem jen mihne a v podstatě nemá mnoho prostoru pro hlasový projev bych řekla, že za sebou zanechala ostatní hodně daleko. Možná jsem ovlivněna tím, že bas spadající spíše na scénu operních domů mě uchvátil již za doby Bídníků.

Protože jsem viděla muzikál poprvé, nebyla jsem ovlivněna ničím ani jinými alternacemi a musím říct že s každou jednou jsem byla nadšená. Pan Beroun a Poláček do tohoto dne byli pro mne pojmy zcela neznámé. Velmi mile mě překvapili. Pokud takový výkon podávali na každém představení, pak klobouk dolu. Jirka Helekal mě svým hlasem neoslní, ale vždy potěší. Pro mě je velmi příjemně "do ouška" zabarvený. Všechny tři dámy, ... a myslím tím opravdu DÁMY tohoto muzikálu Fišarová, Finková, Trvalcová. První dvě jmenované mě moc nepřekvapily, protože na jiných scénách mi ukázaly co umí. Byla jsem tedy zvědavá na Constance Trvalcovou. Velmi mile mě překvapila nejen hlasově, ale i herecky. Martin Pošta jako jednooký protivník hlavního hrdiny rozhodně "zaválel". Kůrku bych mu nepodala. Ovšem Richelieu Tomáše Trapla...to byl sluchový požitek. Slizkost prvního muže po králi z něj přímo kapala. Úžasná píseň "Touha znát" byla až do tohoto dne doménou hlavně Mariana Vojtka a jeho tenoru, ale musela jsem to chtě nechtě přehodnotit. Tomáš Trapl se nejen na Kardinála skvěle hodil herecky, ale v této písni přímo exceloval. Kdo mne však šokoval, byl pan Vojtek. Znaje ho pouze jako "Kabátovce" se přiznám, že jsem měla ... řekněme smíšené pocity. Ale když zapomněl zpívat jako Pepe "Kabát" Vojtek, tak jsem musela i před jeho hlasem smeknout.

Pro mě to byl zase hluboký hudební zážitek. měla jsem pocit z představitelů, že jsou všichni uvolnění a opravdu do hlasu i herectví dávají vše.

Takže díky vám, pánové a dámy

D´Artagnan

Beroun Tomáš

Athos

Josef Vojtek

Aramis

Poláček Petr

Porthos

Helekal Jiří

Mylady

Fišarová Radka

Královna Anna

Finková Linda

Constance

Trvalcová Zdenka

Richelieu

Trapl Tomáš

Rochefort

Pošta Martin

Buckingham

Bartůněk Tomáš

Král Ludvík XIII.

Semelka Lešek

Planchet

Kuželka Jan

Bonacieux

Pan Kaplan má třídu rád

Přiznám se, že když k mému sluchu poprvé dolehla informace, že se tato inscenace připravuje, jak je mým zvykem pojala jsem podezření a nedůvěru k výsledku. Dokonalost knihy Leo Rostena nemohlo dle mého soudu nic překonat. Mýlila jsem se.

Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta. Jedinečný slovní humor se tu střídá se steskem po domově a vše je doplněno řadou písniček z celého světa. (offic popis)

Představení jako takové je na delší popis. Budu se snažit Vám ho přiblížit.

Obsadit do role H*Y*M*A*N*A* K*A*P*L*A*N*A pana Víznera byla opravdu šťastná volba. Oldřich Vízner rozhodně patří ke klenotům herectví v naší zemi. Jeho komediální nadání v roli Jirotkova "Saturnina" nebo ve hře MDP "Cizinec" nemá chybu. Zvláště u posledně jmenovaného je jeho talent neoddiskutovatelný. Představení při němž herečtí kolegové musí několikrát odejít, aby se mohli uklidnit a pokračovat, vypovídá o všem. Ale abych se vrátila k panu Kaplanovi. Snaživý žák a nekorunovaný vládce třídy profesora Parkhilla Oldřichu Víznerovi vysloveně sedl. "Myslím že pokrokávám hezky pan présor" - Jeho "příšerně nádherná" čeština a slova používaná na nejnemožnějších místech, snaživost a "šprťáctví" se dá srovnat snad jen s "Hujerem".

Obsazení celkově se přiznám mě zaskočilo. Živé produkce, zpěv i hra na nástroje od všech zůčastněných včetně pana Lubomíra Lipského (86) (Narozen 19. dubna 1923) A jeho hry na trombon patřilo snad k vrcholům celého představení. Jeden z bardů staré herecké generace znovu dokázal kolik vitality je v tom nenápadném, a skromném "panu herci" před nímž hluboce smekám. Martin Písařík si sedl za bubny, Jiří klem (další nestor českého divadla) zahrál na housle, Barbara Poláková na basu o kterou se dělila s "nečernouškou, nebělouškou... moulou" Jitkou Smutnou. Jan Szymik se chopil kytary stejně jako Věra Nerušilová, Hanuš Bor klavíru a Jan Meduna trubky. Hlasy Very Nerušilové, Veroniky Gajerové a Jitky Smutné jsem byla nikoliv překvapena, ale přímo šokována.

Asi nejhlouběji na mne zapůsobila "vložená postava" Clauda "bratra pana Reného (Oldřich Lipský), který se při plavbě do Ameriky nastydl a nemohl mluvit. Obsazení pana Stanislava Fišera byla pro mne.... nevím jak to říci.... asi nejdojemnější část představení. Hluboce si vážím pana Fišera a jeho boje se zákeřnou nemocí i jeho vnitřní silu vystoupit opět na jeviště a dát lidem ze sebe to nejlepší bez možnosti vyjádřit to slovy. Ani mě se slova nedostávají. A věřte mi že to není jen soucit nad panem Fišerem, (o ten by jistě nestal), ale opravdu hluboká úcta k tomuto herci, která mě vehnala na konci představení slzy do očí.

Stručně řečeno: živé představení, jehož hravost a nadšení se přenášelo do hlediště a bylo hojně odměňováno potleskem i závěrečným aplausem, který donutil herce ke dvěma přídavkům.

Děj představení odehrávající se v letech 1941 a 1942 kdy v Evropě zuřila válka, nejen humorně ukazuje taje cizího jazyka - těžkého pro přistěhovalce ze starého kontinentu, ale válku a jak se dotkla těch, kteří byly od ní fyzicky tak daleko a přeci příliš blízko na to, aby jejich život nezasáhla. Například rozhodnutí jedné ze spolužaček Carmen Caravellové k návratu do Itálie, protože "ona být v bezpečí,.. ne židovka a moc stáská po rodina" a naopak starost Janusze Szymczaka o bratra ve Varšavském židovském ghettu. Velmi působivý je nářek černé uklízečky Nelly Gray nad povoláním jejího syna do války. Klade všem "přistěhovalcům" otázku, proč oni se schovávají v Americe, když její syn jde za ně bojovat k nim domů. Nechápe tuto logiku, proč musí vůbec někdo umírat v tak nesmyslném počínání jakým je válka. Je právem rozzlobena na všechny, kteří se ukryli v bezpečí "svobodného" světa zatímco její syn jel za jejich domovy bojovat.

A tak komedie, střídající se z dramatem - dramedie, myslím nenechá chladným nikoho. Tuto inscenaci opravdu vřele doporučuji, Já se na ní rozhodně ještě vrátím!