Jdi na obsah Jdi na menu
 


Monte Cristo

Monte Christo

Ne nadarmo se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. V hudbě a muzikálu zvlášť je to pravda. Ne vždy se návrat povede. Vždy se najde dost "pamětníků" staré, nebo původní verze. Nejinak tomu je i u muzikálu Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese. "Monte Cristo". Původní hvězdné obsazení vystřídalo "studentské". Společnosti Faux pas http://www.dsfauxpas.cz/ byla práva poskytnuta a ta se pustila do práce. Nápad oceňuji a hodnotím, protože mě samotné bylo líto, že hudba právě z tohoto muzikálu zapadla. A jak dopadla premiéra?  Slíbila jsem jednomu človíčkovi, že budu psát upřímně a to také dělám. Předesílám tedy nejprve polehčující okolnosti.

            Někteří představitelé byli již divadelními "harcovníky", nicméně většina je ještě velmi mladá, a nemají tolik zkušeností na jevišti. Nemalou roli hrála také tréma z úplně prvního představení. To znamená nevybroušeného a neohraného. A pak svou roli hrálo i to, že divácký harcovník jako já si velmi dobře pamatuje originál, který jsem shlédla 9x. Snažila jsem se sice odpoutat od srovnávání, ale to se opravdu nedalo. Na druhou stranu proč nesrovnat pěvecké výkony a herecké výkony. Samozřejmě nelze srovnávat nákladné kostýmy Theodora Pištěka, který oblékal i Oskarového Amadea a na koleně šité kostýmy nového nastudování. A zde musím smeknout poprvé. Líbili se mi. Byly jednoduché (myšleno v uvozovkách – co do práce si to raději ani nepředstavuji) Pravda, někdy kostým trestanců odhaloval víc, než by si i samotní trestanci přáli, ale to už je riziko profese.  Tady pak doslova platilo "s kůží na trh". Stejně tak nejde srovnávat kulisy ve sjezdovém paláci na prostoru výrazně větším, oproti malému divadlu U hasičů. Možná o to víc mě překvapil nápad nastudovat muzikál, napsaný a myšlený pro velkou scénu, dekorace atd v tak „polních“ podmínkách. O to víc jsem asi očekávala od herců a zpěváků.

            Za zdařilý považuji režijní nápad při předehře představit dvojice mladých (1815) a starých (1836) protagonistů. Rozhodně pro orientaci diváka vstřícné. A nyní se dostávám plynule k záporům představení. Celé představení mi znělo hlavou jediné: ZABTE ZVUKAŘE. Pokud zvukař zvučí pouze činohru, měl by se jít poradit s kolegy, kteří mají s muzikálovým ozvučováním zkušenosti. Ozvučení muzikálu má svá specifika a není to jen o šoupání čuflíku po pultu. Naneštěstí toto opominul  zvukař zde. Zpěvákům, ač se jistě snažili, nebylo mnohdy rozumět. Hudba přeřvávala nesmyslně i v pianu pianissimu. Popravdě být tam můj otec – divadelní zvukař, asi by přeskočil těch několik řad a přiškrtil ho. Klidně bych mu ho přidržela. Stejně tak bych naložila s tím, kdo vymyslel divadelní dým. Uznávám, že jsou chvíle, kdy tam má co dělat, ale nevím, co je to za smysl, když se divák i zpěvák dusí v dýmu. Ale abych byla spravedlivá, je to věc pojetí a názoru. Tak jim ten dým klidně dopřeji. Příště si jen musím vzít brýle, abych půl představení jako alergik/astmatik neprobrečela.

            Samostatnou kategorii, kterou si pro sebe hodnotím, je company. Snad dobrá choreografie byla výkony mnohdy totálně zprzněna a dav company vypadal jako motající se klubko, které se sem tam někde miliskuje, ale o tanci nelze mluvit. Měla i své světlejší chvilky, ale pokud by chtěli výkon pokládat za opravdu hodnotný, měli by se rozhodně více sehrát, a naučit se choreografii. Zvláště na tak malém prostoru je poměrně důležité, aby se celá company hýbala jak má, aby se nepomlátili. 

Co říci závěrem? Radost z oprášení muzikálu Monte Cristo mi provedení dost zkazilo. Snad kdybych viděla a cítila větší nadšení z protagonistů, lepší přípravu, jinak snad dobré režijní záměry dotažené do konce a propracované, dalo by se mluvit alespoň o příjemném kulturním zážitku. Stejně tak nechápu, kde se vzaly, tu se vzaly tři krvinky z Drákuly. Tři naprosto nesouvisející tanečnice. Snad jako křoví? Tam jsem opravdu záměr moc nepochopila. Pokud ještě někdy toto představení navštívím a to jen z důvodu shlédnutí pana Adamce v hlavní roli – muselo by se hodně změnit abych mohla i já změnit názor na tento divadelní počin.   A jsme u zpěváků a herců samotných:

 

Hrabě Monte Cristo: Patrick Plešinger,

Vystudoval Státní Konzervatoř v Praze (hudebně-dramatický obor) a Uměleckou škola v Jablonci nad Nisou (obor šperk). K jeho hlavním muzikálovým zkušenostem patří role v muzikálech Krysař, Pomáda, Dracula, Monte Cristo, Tajemstvi, či Carmen (divadlo Na Fidlovačce). Zpívá a hraje na baskytaru ve skupinách Žlutý Dům a SextetOrange. Hrál ve filmech a v televizi (At žijí rytíři, Rudý Baron, Casino Royale, Prešlapy, Redakce atd.). Působil též jako moderátor v rockovém rádiu a v klipovém pořadu SOS televize Prima.

Fyzicky se mi Monte líbil. Hlasově nebyl špatný, i když s některými tóny měl znatelně problém. Ale zase oceňuji emoce v hlase a projevu. Takže dohromady slušný průměr, který neurazí, ale ani nezazdí v sedadle diváka.

 

Mercedes (rok 1815): Monika Povýšilová,

 

Monika se zúčastnila Česko-Slovenské SuperStar 2011 (Finalistka TOP 12), Česko-Slovensko má Talent 2011 (Semifinalistka v kapele Uncles and Papas). S touto kapelou vystupuje jako zpěvačka (Jazz, hip-hop, rap, house, groove, soul). Absolvovala tour po celém Slovensku (Royal Elements, EGO, H16, Majk Spirit, Jaro Slávik, Pastels). Věnuje se též autorské hudební tvorbě, spolupracuje s Tomi Popovičem, D. Rolins, Tinou a Rytmusem. Je studentkou oboru Muzikálové herectví na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka. Zpěv studuje u prof. Klezly.

Mercedes (rok 1836): Andrea Horská,

 

Od čtyř let zpívala v brněnských dětských sborech; v šesti letech byla přijata do ZUŠ, kde absolvovala 2 cykly sólového zpěvu pod vedením Anny Mikšátkové. Vystupovala v sólových a sborových projektech, úspěšně absolvovala pěvecké soutěže. Během i po studiu na střední škole sociálně správní začala rozvíjet i herecký a pohybový talent (např. studio Aldente, epizodní role v Četnických humoreskách, 25 dílů v televizním pořadu pro mládež Exit 316 mise, epizodní role v seriálu Ulice apod.) a talent moderátorský (např. Světový den zraku na nám. Svobody). Pěvecký talent uplatňuje Andrea Horská v nejrůznějších zájmových i poloprofesionálních kapelách – od dechovky až po punk. O uplatnění svého talentu v jeho širokém spektru začala uvažovat po přijímacích zkouškách na JAMU, kdy doprovázela kamaráda jako sparing partner a nebyla přijata pouze proto, že neměla podanou přihlášku. Nyní je studentkou oboru Muzikálové herectví na Mezinárodní konzervatoři v Praze pod vedením Gally Macků a účinkuje v legendárním muzikálu Les Misérables (company) v pražském divadle Goja Music Hall. V Brně studuje posledním rokem pedagogickou fakultu obor 1. stupeň, specializace dramatická výchova a hudební výchova.

 

Sjednotím roli Mercedes – ačkoliv v originále je představitelka role jedna - v mládí i po letech, nemám nic proti rozdělení na mladou a starou generaci - i když pro muzikál jako takový to nemá dle mě žádný smysl. Snad jen vizuální, že divák pochopí, že uběhne několik let. Nicméně obě představitelky jsou mladé a tak i tato idea bere dost za své. Výkony obou zpěvaček byly rovnocenné a líbily se mi. Rozhodně jako jedny z mála bych označila za profesionální výkon, který mile v těch nemilých překvapeních večera vznikl.

 

Abbé Faria: Jaromír Adamec,

 

Zpěvák a kytarista, který si prošel jak klubovými rockovými kapelami různé žánrové odlišnosti (zlínská scéna 80´- 90´let) či amatérskými divadelními představeními pro děti (divadélko Opona, Červený kohout), tak hostováním v předním českém big-bandu (orchestr Václava Hybše) či účinkováním v pražských muzikálech (Evita, Rusalka, Popelka, Monte Cristo) a také se zúčastnil západo-evropského turné s legendárním muzikálovým titulem Jesus Christ Superstar v americko-německo-české produkci (Producent MDB Brno a Arena Theatre Deutschland)). V současnosti účinkuje v jednom z nejznámějších muzikálových titulů po celém světě – Les Miserables/Bídníci a dále také v čerstvě vzniklém krásném původním českém muzikálovém díle – Casanova (Z. Barták a P. Markov). Mimo to se věnuje vlastním revivalovým projektům (www.jaromir-adamec.cz) a vystupování na různých společenských akcích nejen jako zpěvák, ale i příležitostný moderátor.

 

Pan Adamec vstoupil do stejné řeky doslova dvakrát. V prvním nastudování si zahrál Morcerfa. Tady obsadil dokonce tři role. Abe Faria, Morcerfa (staršího) a hlavní roli Monte Crista. Na první premiéře si zahrál prvního jmenovaného. Ač byl mírně hlasově indisponován, mezi ostatními jeho hlas zcela vynikal.  Pravda, kostým byl trochu neposlušný a někdy možná odhalil více než si jeho nositel přál, a také při výkopu tunelu byl na umírajícího starce velmi hbitý, ale i tak ten návrat jistě stál za to. A ani se nezranil, jak bývá jeho zvykem. J

U nastudování 2002 se zranil při šermířském souboji s Danem Hůlkou. Tak snad tady se nic takového nestane. Byla by velká škoda, kdyby se právě jeho hlas vytratil.

 

Danglars (rok 1815): Michael Novotný,

 

Narodil se a vyrůstal v Žacléři, malém příhraničním městě v Krkonoších. Ve dvaceti letech se přestěhoval do Prahy, kde v současnosti žije. Zpěvu se věnuje od malička, nejprve jako samouk, ale poslední několik let již pracuje pod odborným vedením v rámci soukromých pěveckých lekcí. Michalova cesta k profesionálnímu zpěvu vedla od školních besídek a pěveckých soutěží, přes vystupování na plesech a společenských akcí až na prkna muzikálu Monte Cristo.

 

 

U pana Novotného šlo o amatérský přednes, chvílemi přehrávání jak se snad až moc snažil tlačit na pilu a proto rozhodně výkon, který mě nijak neuchvátil.  Spíš naopak. Pěvecky nevýrazný.

 

 

Danglars (rok 1836 ): Marián Samek

 

Pochází z Landškrouna. Od základní školy působil v různých pěveckých sborech a divadelních spolcích. Později se začal věnovat latinsko-americkému tanci,na střední škole přešel na standardní tance a country tance. Vystudoval dopravní průmyslovku obor Doprava – přeprava. Zúčastnil se soutěží DOREMI,Rozjezdy pro hvězdy,  X –Factor a několika muzikálových konkurzů. Hraje v reklamách, filmech a seriálech převážně jako komparzista, ale má za sebou i několik epizodních rolí. Jednu sezonu působil v divadle Bez zábran

 

 

Marián Samek – je již pán v nejlepších letech s jistě nejednou zkušeností. Jako herec stojí jistě za povšimnutí v tomto představení, ale že by mě hlasem ohromil – což bych u muzikálu očekávala, to se nestalo.

 

Edmond Dantes: David Bouša

 

David zpíval již od malička v Kühnově dětském sboru. S tímto sborem nasbíral nesmírné množství hereckých a koncertních zkušeností před českým i zahraničním publikem – Amerika, Itálie, Japonsko, Švýcarsko (opery Brundibár, Příhody lišky Bystroušky, Carmen). Vystupoval v Národním divadle, Státní opeře, Hudebním divadle Karlín a v divadle Spirála. David je absolventem Státní konzervatoře v Praze. Po absolutoriu hrál a hostoval v následujících divadlech: HdK (Za zvuků hudby, Limonádový Joe, Netopýr), Laterna Magika (Bylo nás pět), divadlo Solidarita (Malý princ), divadlo Blaník (Pokrevní bratři), Semafor (Pokušení sv. Antonína, Sekta), divadlo Milénium (historický muzikál Kladivo na čarodějnice), Letní Shakespearovské slavnosti 2007 – 2009, GoJa Music Hall (Děti ráje). Zpíval též v muzikálové show Pocta libretům Zdeňka Borovce. Má zkušenost též s filmem, dabingem a reklamou. V současné době vystupuje s plesovou kapelou Lucky Band, je členem hudebně-zábavné skupiny pro děti Myš a Maš, vidět ho můžete v HdK (čardášová princezna, Polská krev), Městském divadle Brno (Les Misérables) a v divadle Semafor (Lysistrata).

 

 

Edmond v podání Davida Bouši je velmi kvalitní. Je vidět profesionalita a rozhodně disponuje hlasem, co za zmínku stojí. Alespoň v tomto představení vyčnívá o několik hlav nad ostatními.

 

Fernando Mondego (rok 1815):  Petr Ryša

 

Pochází z Kladna. Zpěvu a hře na kytaru se začal věnovat jako dítě na ZUŠ Slaný Vytudoval konzervatoř v Praze obor zpěv a bicí nástroje. V současné době působí ve dvou různých kapelách (rock/ska/funky) jako kytarista a zpěvák.První muzikálové zkušenosti získal v roce 2010 divadle Broadway v Praze (muzikál Ať žije rokenrol!) a v DJKT Plzeň (muzikál GYPSY). Do divadla Broadway se opět vrátil následující rok – muzikál Vánoční zázrak, aneb sliby se maj plnit o Vánocích. Aktuálně účinkuje v muzikálu Les Misérables-Bídníci, který měl premiéru na jaře roku 2012. Léto 2012 strávil s muzikálem CASANOVA, který se hrál na zámku Hluboká nad Vltavou. Díky účasti na mnoha hudebních projektech se rozhodl pro realizaci vlastního nahrávacího studia, kterému věnuje veškerý volný čas.

 

Stejně jako u mladého Danglarse nevím co napsat, protože projev to byl natolik nevýrazný jak herecky tak hlasově, že přejdu k dalšímu představiteli.

 

 

Fernando Mondego de Morcerf (rok 1836): Martin Suk

 

Pochází z Prahy. Zpěvu a hudbě se věnuje již od raného dětství. Od roku 2000 do roku 2008 působil v pěveckém sborovém studiu Zvoneček Praha pod vedením sbormistryně Jarmily Novenkové. Poté přešel na zpěv sólový, který nyní studuje pod vedením Petra Opavy na Mezinárodní Konzervatoři Praha. V minulosti také působil v kapelách Forsaken a IceFlame. Nyní účinkuje v rockových operách Oidipus Tyranus a Antigona.

 

 

Pěvecké zkušenosti bylo vidět, že má, ale stejně bych očekávala u tohoto představení trochu víc. Hlasově měl lepší i slabé chvilky. 

 

Albert:  Lukáš Kellner,

 

Lukáš se hudbě věnuje od pěti let, kdy se začal učit hrát na housle u profesora Manna v ZUŠ na pražském Žižkově. O rok později se přihlásil do Kühnova dětského sboru a po dvou letech se stal nejmladším členem koncertního oddělení.  Během své sborové praxe načerpal cenné pěvecké a koncertní zkušenosti. Vystupoval na Pražském jaru, ve Smetanově Litomyšli, pravidelně zpíval v kostele sv. Mikuláše, Státní opeře a v Národním divadle (opery Tosca, Liška Bystrouška, Carmen).

Jako sólový zpěvák pak získal první jevištní zkušenost v muzikálu Mise, kde ztvárnil hlavní dětskou roli Nina. Úspěch v této roli mu přinesl další nabídku a to roli malého Alberta v prvním provedení muzikálu Monte Cristo v Čechách (2002). Lukáš má zkušenosti i s prací pro televizi (Snídaně s Novou, Prima ráno, Kouzelná školka, reklamy). Po ukončení povinné školní docházky se přihlásil na Soukromou taneční konzervatoř, kterou dokončil v roce 2008. Na této škole získal další cenné zkušenosti v oblasti hudby a tance. Během této studia účinkoval v divadelním souboru F. X. Šaldy v Liberci (opereta Hraběnka Marica, 2008). V současnosti hraje v muzikálu Děti ráje, Kapka medu pro Verunku a Monte Cristo. Nedávno založil vlastní pop-rockovou kapelu.

 

 

U Lukáše Kellnera se trochu zastavím. Na něm je vidět profesionalita, opravdu skvělý hlas. Stále jsem si říkala, odkud jméno znám, než jsem si uvědomila díky životopisu, že ho z Monte Crista již znám od roku 2002. Ovšem jako malého Alberta. Takže další „navrátilec“. Ovšem růst je nesporný. Rozhodně je jednou ze dvou perel představení.

 

Haydée: Jana Rumlová,

 

Zpěvu se věnuje od malička. Od osmi let dochází na pěvecké lekce k Jolaně Konečné a současně studuje zpěv u prof. Kachlíkové. Pravidelně se umisťuje na 1. – 3. místech v republikových pěveckých soutěžích (Podhorský čtyřlístek, Karlovarský Skřivánek, písňová soutěž Bohuslava Martinů, atd.). Byla jednou z nejmladších účastnic konkurzu na aktuální nastudování muzikálu Jesus Christ Superstar v divadle Karlín, kde postoupila do finálového kola. Věnuje se též tanci (soubor Překlep Praha – několikanásobní mistři ČR). Působila ve známých pěveckých souborech Bambini di Praga a Kühnův dětský sbor. V současnosti studuje soukromě herectví u Lumíra Olšovského. Má též zkušenosti s vystupováním v televizní reklamě. Jako sólistka vystupovala v amatérském muzikálu Starblaze . Je studentkou Hudebního gymnázia Jana Nerudy v Praze, obor zpěv a klavír.

 

Jana Rumlová je druhou perlou představení. Tak jako mě v roce 2002 okouzlila v roli Haydée Zuza pro svou jemnost – skoro až dětskou, a úžasný hlas, tak mě „okouzlila“ po řadě zklamání slečna Rumlová. Nesporně talentovaná mladá dívka. Její sólová píseň „Můj Monte Cristo“ mě dokonce donutila jako jediná na představení projevit nadšení nad opravdu skvělým výkonem. O vhodnosti její skoro dětské postavy, a velmi příjemného projevu  není sporu a přála bych jí další role, ve kterých by ještě ukázala svůj talent.

 

Hospodská: Adriana Pítrová,

 

Adriana Pítrová se narodila v Praze. Disponuje silným a výrazným hlasem altového zabarvení s velkým rozsahem a neustále na svém hlase pracuje. V současné době je studentkou Mezinárodní konzervatoře Praha, kde studuje obor RockOpera (zpěv, herectví, klavír). Zpěvu se věnuje již od dětství, kdy pod vedením sbormistryně Alice Stavělové zpívala v dětském pěveckém sboru Slavíčci. Později přešla na zpěv sólový. Pět let studovala klasický zpěv u profesorky Dagmar Součkové a později získávala zkušenosti u Lídy Nopové a Heleny Kubelkové (zpěvačka kapely Teta). Nyní svůj hlas dále rozvíjí pod vedením Pavly Forest, autorky rockových oper Antigona a Oidipus Tyranus, kde také Adriana hraje. Adriana působila v řadě kapel a koncertuje v klubech, na motosrazech i na festivalech (např. Winter Metal Attack, Festival Emergenza, Ivančice Freestyle Contest atd.). Jako zpěvačka crossover-nu-metalové kapely CheckPoint absolvovala společné turné s kapelou Harlej, s Creed of Life (melodic metal) odjela turné po Slovensku. Adriana také hostovala v kapelách jako Demencia Mortalis (gothic metal) a Aposiopesis (heavy metal). Spolupracovala na několika CD a kapelám nazpívala vokály. Poslední album, na kterém se podílela, vyšlo v roce 2011.

 

Danglarsová:  Kateřina Holubová

 

Kateřina se narodila 30.11.1991 v Praze. Umění věnuje od mala. V dětství navštěvovala dramatické kurzy a dlouhodobě se věnuje tanci. V roce 2003 začala zpívat ve sboru Rolnička a od roku 2007 zpívá sólově. Vystupovala s hudebně-dramatickým souborem Canto (2008 opera Brouk Pytlík, 2009 opereta Polská krev). Dále vystupovala se souborem Dolce (zpěvohra O tlustém pradědečkovi- role Knihy, muzikál Starblaze-hl. role Kapitánky, muzikál Hamlet – role Ofélie). S Hudební akademií Praha nastudovala v roce 2010 operu The little sweep – hlavní role Juliet (premiéra v Rytířském sále Senátu ČR). V roce 2009 se Kateřina zúčastnila konkurzu do mezinárodní dívčí pěvecké skupiny, kterou zakládal světově známý producent Mel Bush. Tento konkurz s účastí přes 40 děvčat vyhrála. Díky tomu byla 2x v Londýně za účelem natočení dema. Spolupráce se z organizačních důvodů neuskutečnila. V tomtéž roce se zúčastnila celostátní soutěže Žerotín v Olomouci, odkud si přivezla 2. místo. Od roku 2011 studuje Kateřina obor muzikálové herectví na Mezinárodní konzervatoři Praha. Jejím pěveckým pedagogem je Karel Bláha, sólista Hudebního divadla Karlín.

 

Ani jedna dáma mě ničím nenadchla a nezaujala. Alespoň ne v tom kladném smyslu. Paní Adriana neměla rozhodně nastudovanou choreografii, takže chvílemi jsem měla pocit, že tam půl jeviště pokosí svými kreacemi. Zasloužila se o kostýmy celého ansámblu, ale ani pěvecky a ani herecky by na jevišti nechyběla. Stejně tak Kateřina Holubová, která se sice snažila, ale nebylo jí dáno. Nicméně alespoň byla vidět snaha a nadšení. Jako herečka by se mohla ještě vypracovat rozhodně lépe.

 

 

Otec Dantes: Petr Urbánek

 

Toho snad už na jeviště ani nepouštějte. Když pominu, že zapomněl hned v úvodu text a nechytil se ani jedním slovem, bylo na něm vidět až příliš dobře, že by možná raději byl na nějakém stadionu na fotbale, nebo kdekoliv jinde jen ne na jevišti. Bylo to znát i při děrovačce.

 

Čas: Tereza Machová

 

Tereza Machová se narodila ve Žďáru nad Sázavou. Od svých čtyř se deset let závodně věnovala moderní gymnastice, od které se přes další pohybové aktivity a nejrůznější workshopy dostala až k tomu, co zejména ve vlastní taneční skupině provozuje doteď nejraději – jazz-muzikálovému tanci. Ráda zpívá, jak sólově u soukromých lektorů, tak posledních 7 let také ve žďárském komorním sboru, aktivně se věnuje amatérskému divadlu a hře na zobcovou a příčnou flétnu. Je studentkou marketingu na FSV UK a chemie na VŠCHT v Praze

 

K tanci nemám připomínek. I když nikdo mi asi už nikdy nenahradí  - i kdyby bylo sebelepší nastudování tohoto muzikálu  - ruskou taneční školu Jurije Kolvy.

 

 

MONTE CHRISTO 2

Minulou recenzi jsem začínala slovy: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Je to moudré, ale ne vždy praktické. A tak ač po pro mne neslavné premiéře Monte Crista jsem se vydala na totéž představení znovu. Pod příslibem, že nastalo zlepšení, jsem tedy vyrazila znovu do divadla U Hasičů. Vyzbrojena i v něčem dost nepovedenou recenzí na serveru Musicalnet.cz (http://www.musicalnet.cz/component/content/article/45-divadlo-u-hasicu/1708-nesmrtelny-hrabe-monte-cristo-hra-o-lasce-zasti-a-pomste  ) jsem očekávala, co se bude dít. A děli se věci….

Stojím si za tím, co jsem napsala v minulé recenzi, protože to byl dojem z konkrétního představení. Nicméně se omlouvám všem zainteresovaným, že jsem nevěřila, že by s tím šlo pohnout. Nejsem odborník, jen divák, co může možná trochu porovnávat. Na mě zcela také platí pořekadlo, že kdo neumí, do toho alespoň kecá.  Jenže kdo to nejvíc může ohodnotit? Odborná veřejnost? Nebo obyčejný divák pro kterého to je určeno?

Nadále beru v potaz to, že je to více či méně poloprofesionální představení. Ale posun byl nyní rozhodně zřejmý.

Oproti premiéře se celý soubor tak nějak sladil na stejnou notu a neměla jsem již pocit rozházené bandy poskakující na jevišti. Rozhodně choreografie víc vynikla. Neříkám, že dokonale – pracovat se dá na zlepšení vždy. 

Rozhodně posun byl v práci osvětlovače. Už mu neutíkali lidi do stínu. Smutné bylo selhání techniky (nikoliv vinou ansámblu, ale divadla) Musím ale pochválit všechny, operativnost s jakou problém vyřešili. Ozvučení se také o poznání zlepšilo, ale nemohu to posoudit natolik dobře, neboť jsem seděla v první řadě (příště se posunu dál). Na druhou stranu práce s mikroportem, pokud není vysloveně plně automatizována počítačově a je závislá na práci rukou zvukaře, vyžaduje od něj soustředění a cvik. Tady jsou hodně velké rezervy. Některé nástupy byly pokaženy právě nefunkčností mikroportu. Naopak mikroport byl zapnut v zákulisí, takže kašel a hovor ze zákulisí šel přímo do repráku. Dost smutné, protože to kazí dojem profesionality. Vzhledem k tomu, že dekorací na tomto malém prostoru není mnoho, očekávala bych také trochu pružnější práci s nimi. Ale to je jen detail.

            Co se týká protagonistů – Nad všemi zcela určitě vyčnívá David Bouša (Edmond Dantes) Jana Rumlová (Haydée) Jaromír Adamec (Monte Cristo) a Vít Bečvář (Abé Fária). Kdo vzbudil obrovské nadšení, byl malý Albert – Arsen Pletan. Tenhle malý pětiletý špunt musel dojmout snad každého. Právě autentické dětské šlapání si na jazyk bylo něco, co bylo tak nádherně přirozené, že sklidil opravdu obrovský zasloužený aplaus. Snad ještě se mi herecky líbil Martin Bujárek - jako slizký bankéř k nezaplacení :-D

            Žel si nepamatuji už premiéru natolik, abych porovnala snad i režijní změny, ale … představení mi vcelku přišlo prostě jiné, nebo s jinou atmosférou nebo čím. Rozhodně to bylo ku prospěchu díla. Jediné co mi stále vadí, jsou přechody a hluchá místa mezi jednotlivými skladbami. Už při premiéře jsem si jich všimla, ale teď nevím, zda mě to už víc i tlouklo do uší, nebo byly delší. Nepůsobí to dobře na diváka, když v tichu čeká na další výjev a melodie.

            K celku musím říct, že představení se řekněme o 60% posunulo kupředu. Při troše prostoru to jistě dotáhnou ještě dál. Moc bych jim to přála, protože nepochybuji o dobrém úmyslu a nadšení, jaké do toho všichni vložili a to je něco co se ani nedá docenit.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 102436
Měsíc: 4137
Den: 67